Co je "fast fashion"?
Co je rychlá móda?
Fast fashion neboli rychlá móda je velmi levná a lehce dostupná móda, která se vyrábí v obrovském množství bez ohledu na životní prostředí či pracovní podmínky zaměstnanců. Jde o masovou výrobu oblečení za nízké ceny, kdy kvantita převažuje nad kvalitou. Tuto filozofii zastává většina velkých značek. Fast fashion průmysl produkuje co nejvíce oblečení, v co nejkratším čase, za co nejmenší cenu.
Chyba je také na straně spotřebitelů, kteří nepřemýšlí udržitelně a kupují si oblečení z velké části jenom proto, že je levné. Využijí ho jen párkrát a následně ho vyhodí nebo přidají do rostoucí hromady ve své skříni.
Nelidské podmínky, ve kterých většina lidí v oděvním průmyslu pracuje, se týká pracovní doby i následné mzdy. Lidé v rozvojových zemích, kde se sweatshopy vyskytují, nemají mnohdy jinou možnost, než přijmout tuto špatně placenou práci. Výjimkou není ani dětská práce.
Co to jsou takzvané sweatshops, nebo také sweat factory? Sweatshop je označení pro pracoviště, kde nejsou dodržovány základní pracovní předpisy, což se týká nízkých mezd, dětské práce, přesčasů či nezajištění bezpečného pracovního prostředí, což se ukázalo jako hlavní příčina zřícení sweat factory Rana Plaza na předměstí Dháky, hlavního města Bangladéše v roce 2013. V troskách této textilní továrny zahynulo 1134 lidí vinou nedbalosti vedoucích továrny.
Jak poznat fast fashion?
Neustále se měnící styly oblečení a týdenní změny.
Tisíce dostupných kousků a stylů.
Extrémně krátký čas, kdy se oblečení objeví v obchodech.
Vyrobeno v zemích, kde je pracovní síla velice levná.
Levné, málo kvalitní materiály, které se poničí po pár nošeních.
Fast fashion průmysl a životní prostředí
Podle Mezinárodního panelu pro změnu klimatu je módní průmysl zodpovědný až za 10% emisí skleníkových plynů na světě. Může za to mnoho faktorů – spotřeba fosilních paliv při výrobě oblečení, přeprava a následná péče o oblečení.
Významnou roli hraje také spotřeba vody. V roce 2015 bylo využito při výrobě oblečení 79 miliard kubíků vody. Na jednu tunu oblečení bylo využito v průměru 200 tun vody. Nejvíce vody je využíváno na produkci bavlny, dále pak na takzvané “mokré procesy”, tj. na bělení, tisknutí motivů a barvení. Navíc znovu využití odpadní vody je minimální – v roce 2010 to bylo pouhých 7% z více než 9 miliard tun celkově spotřebované vody.
Problém také spočívá v množství vyprodukovaného odpadu, ať již při výrobě, nebo poté, co spotřebitel vyhodí již nenositelný kus oblečení. V zemích Evropské unie je ročně vyprodukováno 5,8 milionů tun textilního odpadu, který je mnohdy z materiálů, které se v přírodě nerozloží, například polyester či MMC.
Vývoj v módním průmyslu
Módní produkce bývala mnohem pomalejší. Podívejme se do 19. století, kdy lidé oděvy vyráběli ručně. Během Průmyslové revoluce se věci začaly dávat více do pohybu, vznikaly textilní továrny a oblečení se začalo vyrábět už připravené k nošení a ve větších nákladech. Od patentu šicího stroje v roce 1846 šla cena oděvů rapidně dolů.
Během druhé poloviny 20. století, kdy se svět vzpamatovával z hrůz a také nedostatku během světových válek, začaly velké módní domy produkovat trendy pro sezóny – jaro, léto, podzim a zimu, což si obecně tyto značky drží dodnes.
V dnešní době mají některé značky až 52 “mikrosezón”, což znamená, že prakticky vytváří nové trendy každý týden, kvůli čemuž není kladen takový důraz na kvalitu a udržitelnost při zpracování oblečení.
